Instalateřina těžká dřina

To vám takle roubuju zpátky kuchyňskou linku na zbrusu novou krásnou podlahu, kvůli kterej si už měsíc hovim v prachu. (Zase jsem díky tej spoustě prachu zjistil, že bejt pracháč je teda děsnej voser).

Takže roubuju zpátky kuchyňskou linku na původní místo a chválim se, jak mi to de. Připojení kohoutku si nechávam na konec, až linku hodim do vodováhy, pošteluju vejšky do ideálu, no prostě až si dřepne. Po mnohých pokleknutích, ať ke štelování nožiček, nebo vzývání Boha, aby už se konečně podařilo všechno doladit, je tu okamžik, kdy musim jednou rukou nad linkou držet kohoutek, druhou zručně vsoukat za linku a umě jí přichytit těsnění, podložku a matičku zároveň. Na tisícátej pokus vše zvládam a propadam jásotu. Běžim pustit vodu a.. hurá, teče! Doprdele, ale teče do linky! Neni přidělanej sifon. Mno, holt chybička. Vytíram potopu, montuju sifon, přičemž urvu spoj odpadu kdesi ve špajzu. Nevim jak, na to se neptej, prostě je urvanej, ale to samosebou eště netušim, žejo.

Pouštim vodu, teče. Teče i sifon, neb je spuchlý těsnění. Saham do kouzelný bedýnky, kde jsou k mání různý ledacosi, jako kulík na prádlo, lepidlo, svorky, šroubky, vrtáky, ventilek vod kola, kus cihly, všelijakej vercajk včetně kartáčku na zuby, ale hlavně taky těsnění. A to dokonce přesně to, co potřebuju. Montuju tedy těsnění do sifonu, pouštim vodu a teče. Nojo, teče, ale níčko právě bystrým sluchem zjišťuju, že teče i v tom špajzu. Vyndavam dilion naprosto, ale naprosto nesmyslnejch věcí ze špajzu, abych se dostal prasklýmu spoji na kobylku. Kleju a to velmi. Za svou neschopnost zbavovat se nepotřebnejch krámů, protože se určitě jednou na něco, na cokoli můžou hodit, bych si nafackoval. Ale nedělam to, protože se co chvíli jebnu vo poličku, což považuju za dostačující sebemrskačství.

Probíjim se za zvukem kapající vody a hle, pouze drobná prasklinka ve spoji, kterou spraví hutná průmyslová izolepenka. Vytahuju jí z kouzelný bedýnky a důkladně omotávám kolem dokola a vůkol plastovýho potrubí v několika vrstvách. Vo těsnosti nepochybuju a jdu jí testnout. Pouštim vodu, odpad neteče. Protože kurva neteče ani voda!! Teda teče, jenom studená, ale takovym přichcíplým proudem, že napustit si hrnek vody ke svlažení hrdla by trvalo tisíc světelných let. A čekat tisíc světelných let na napuštění hrnku vody nikdo nechce. Fakt ne. I když by to byl dobrej důvod jít na pivo.

Čelo mam vlhký víc než Ester Ládová na bukakke párty, protože představa linku znovu rozmontovat, profouknout zacpaný sítka a pak jí smontovat, vyvážit a tak podobně, mě přivádí do stavu podobnýho nirváně. Nicméně jiný východisko neni. Už ani nekleju. Rozebíram linku, povoluju přívodní hadice a způsobuju další potopu, protože nebyla zavřená voda. Mlčky vytíram a přemejšlim o kanystru s benzínem a zápalkach. Hadičky a těsnění profouknu, namontuju linku, vyvážim, kontroluju sifon, všechny těsnění, vopatrně pouštim vodu a očekávam tsunami, nebo aspoň krupobití v koupelně. Nic se kupodivu neděje. Voda v kuchyni pořád teče ne úplně tryskem, ale teče dostatečně. Teplá i studená. Odpad nekape. Jsem dojat.

V pondělí jdu koupit nový hadičky, aby voda mohla téci proudem. Teď už vim jak na to přece.

Stay instalatheater

Komentujte

avatar
  Upozornění na nové komentáře  
Upozornit na