Kriminálník

Tadle divnodoba má neblahý dopady na fšechny lidi, ať chcete nebo ne. Já si nechtěl nějaký změny, krom nošení roušky na místech, kde se zhlukuje víc lidí, připouštět až donedávna a snažil se furt žít tak nějak fšední život vobyčejnýho tragéda. Dnešek mě ale přesvědčil vo tom, že se za ten rok ze mě stal raubíř prvního kalibru, prachsprostej grázl, kterej musí skončit fkriminále na doživotí do konce života, vyvrhel společnosti zasluhující jenom vopovržení a nenávist.

Hele, taková zásadní změna nepřijde jen tak, ale stane se pomalu, plíživým způsobem, že si jí ani nefšimnete. Čim dál hrubší porušování zákona se stalo mým denním chlebem a je napováženou, kam až to v budoucnu může zajít.

Né že bych nigdy v životě zákon neporušil, to zasejc jo, ale nehodlam tu dopodrobna pitvat mladicnou konzumaci většího než nemalýho množství marihuany. Jenže todle je úplně jinej případ. Tehdá sem vo tom věděl a měl z toho hroznou prdel. Dneska, jako zodpovědnej fotr vod dětí, se svýho jednání děsim a proto se tu dobrovolně napráskam, doufajíc, že se mezi váma najde nějaká dobrá bonzácká duše, která mě zatepla udá a pošle za mříže. Takovej vyvrhel jako já totiž nemá na svobodě místo a už vůbec by neměl vychovávat děti. Co by z těch malých parchantů bylo? Vrazi? Feťácký vrazi? Zoofilní úchylácký feťácký vrazi s letlampama? Chudácí koťátka. Ani to radši nedomejšlet…

Před rokem byla na počátku fšeho zločinu jenom moje domněnka, mimochodem už po roce potvrzená soudruhama odborníkama ve vládě, že spuchlej kapesník na hubě je naprosto k hovnu a před virem nikoho nevochrání. Ale to nevadí, zákon je zákon a je třeba ho dbát. Teď se tak trochu domnívam, že venku v lese, kde se vyhejbam lidskýmu kontaktu, nepotřebuju respirátor, což je samozřejmě špatně.

Takle, já furt nosim fkapce roušku, která chrání Tebe a kterou mi vlastnoručně ušila drahá tchyně. Vytvořil sem si k ní citovej fstach za tu dobu co sme spolu, tak se mi s ní nechce jen tak loučit a pohodit jí do popelnice.

Už todle nenošení respirátoru v lese je samosebou prohřešek hodnej opovržení, neb porušovat smysluplný vládní předpisy může jenom hovado. Čuchat jarní vůně vlchkýho lesa a nechat si hladit tvář hepkým vánkem na mě sice má uklidňující účinek a působí jako balzám na nervy, ale předpis je předpis, s tim si člověk nemá zahrávat. Kdybych tušil, co se ze mě vyvine za duševního mrzáka, nosim už vod loňska atombordel, dva respirátory, gumový rukavice, navrch roušku se štítem a pro jistotu i tři šprcky.

Takovýdle triviální překračování zákona nenošením ochranny dejchacích cest v místech kde sem sám, mě totiž po čase přestalo uspokojovat a já začal úmyslně vyhledávat vypjatější situace.

Je zakázaná jízda po okrese bez jasnýho účelu nakoupit? Tyvole, to je něco pro mě! Okamžitě sem se voblík do dresu, sednul na kolo a bez peněženky a nákupní tašky vyrazil za hranice obce. Schválně sem vobjel hranice celýho vokresu a vyhlížel policejní hlídky, abych jim vmet do obličeje, že rozhodně nehodlam nic nakupovat. V Mokrouších sem dokonce vo kilometr přejel do okresu Rokycany až do Lhůty, ale nic. Nikde ani policista. Dal bych si aspoň pivo na veřejnosti, ale skrzevá dokonalý sabotování nákupu sem neměl ani kreditku a na vokrádání živořících pivovarů eště nejsem dost velkej parchant.

Po příjezdu domů sem zjistil, že mi celou kriminální podvratnou akci pokazili nějaký debilní demonstrantí fpraze, proti kterejm bylo nasazeno větší množství policejních jednotek. Hovada, fakt. Já tady pácham úmyslnej trestnej čin, fyzicky u toho dif nezemřu, páč vosumdesát kulometrů na kole rozhodně neni zadarmo, a von proti mě nemá kdo zasáhnout, protože demonstrace k hovnu? WTkurvaF?

Na druhej pokus sem si vzal jako rukojmí dítě. Šli sme přímo po břehu Berounky do Dolan. Nad náma chodily davy lidí s ochranou dejchacích cest a my vyvrhelové dole u řeky v habaždí nasávali vůni probouzejícího se jara. Fakt zmrdi.

Učit dítě fpřírodě dejchat čerstvej vzduch by ale nebylo to nejhorší. U mostu sme totiž překročili hranice okresu Plzeň-město. Do Dolan do cukrárny! Kolem policejní hlídky! Čekal sem nějakou šikanu, přestože sme šli po druhej straně silnice a furt neměli respirátory ani roušky. Podle posledních trendů se prej za ilegální činnost nepoužívání ochrany dejchacích cest používaj hmaty a chvaty a vobuchem pár přes dršku. My navíc překročili hranice vokresu, což bylo rovnou na kulku. Dítě by mělo i na vlastních rodičích vidět, že zákon se nesmí porušovat a pokud ano, přijde trest. Na následný traumata nesmí bejt branej zřetel.

Situace se bohužel pro mě a vlastně i potomka vyvinula takto:
My: “Dobrý den.”
Cajti: “Dobrý den.”
Malina: “My nejsme zloději, jdeme do cukrárny.”
Cajti: “Hahaha.” do respirátoru a lehký zamávání rukou.

To dítě pokazí veškerou ilegální činnost páchanou jenom kvůli trestu. Vo cajtech vůbec nemluvim, takovej lidskej přístup si snad nemůžou dovolit, ne? Měl sem si zapsat jejich čísla..

Schválně sme pak zakoupený laskominky provokativně konzumovali přímo před cukrárnou, ale nikdo si nás nefšímal. Pravděpodobně proto, že kolem nikdo nešel, ale to je jedno. Kdy jindy udávat než teď, za nouzovýho stavu a v době klíčových tří tejdnů, který trvají už šest měsíců. V Ďolíčku udavači udali i hanlivej transparent, kterej poukazoval na udavačství. A tak se to má dělat, tak je to správný, bonzovat na transparent, že je na něm něco napsáno. Ne jako na vesnici, kde si každýmu u prdele.

Nic hele, zase mi to prošlo a hlad po větším porušením zákona sílil.

Tak sem běžel do práce přes les po devátej večerní bez propustky. Žádnej papír, nebo aspoň doklad totožnosti u sebe. Nenapsat si propustku na cestu do práce je jeden z nejhrubších morálních přečinů poslední doby, který sem schopnej páchat. Dál už je jenom vražda a k tej musim eště dospět. Ale to úplně nechci a proto doufam, že mě někdo udá dříf, než se stane nějaký neštěstí. Že sem neměl při běhu ochranu dejchacích cest, je Vam snad nad sumce jasný, jinak bych se nerozepisoval vo překračování zákona.

A úplně nejhorší případ byl, když sme šli ilegálně nafštívit Zusky rodiče. Jak známo, nesmí se stýkat členové žijící mimo jednu domácnost. Ale to mě přímo vyburcovalo k tomu, že celá rodina úmyslně porušíme nařízení a půjdeme za rodičema, který skrzevá prodělanej kovit víc jak tři tejdny neviděli vnoučata a už se na ně těšili. Samozřejmě že by bylo legální se s vnoučatama pomazlit onlajn přes skajp, páč takový hlazení obrazovky má svoje nevopakovatelný kouzlo, ale já byl proti.

Na ulici žádný maskování, žádný přískoky vode zdi ke zdi i s kočárkem, žádná tajná akce. Šli sme na hulváta, jakoby se vůbec nekovidilo, standardně zazvonili na zvonek a fstoupili do cizí domácnosti. Jako jo, ty lidi známe, vychovali mojí ženu a dobře, když se umí najíst příborem, ale teď sou podle zákona cizí domácnost a nesmíme k nim. Možná někomu dělá radost, že nemůže tři tejdny vidět zparchantělý vnoučata, ale to neni Wilímojc případ.

Vzali sme porušování zákona pěkně vod podlahy a během náfštěvy neměl nikdo respirátor. To sme se v konání ilegální činnosti úplně vodvázali. Dokonce sme si dovolili tělesnej kontakt podáním rukou. Miluš s Honzou Matýska i Malinu vobjímali a líbali a já samosebou nijak proti takovýmu jednání nazakročil, protože sem kriminální živel.

Že měli fšichni dospělý zúčastněný negativní test je zcela irelevantní. Jednou je kontakt s osobou mimo domácnost zakázanej, tak jakýpa copa. Vobuchem do dršky a za katr se mnou, protože jesi ne, nejsem si jistej, kam až talde libůstka v porušování zákonů může vést. A hlavně, je vůbec přípustný, aby děti měli takovej špatnej příklad? Aspoň sociálku by někdo zavolat moch. Přece nejde, aby ty děti nikdo nenaučil vycházet z domu jenom s čestným prohlášením, sportovat v plynovej masce, respektovat hranice obce a nevysvětlil jim, že čerstvej vzduch v lese se má dejchat filtrovanej.

Snad se teda mezi Váma najde dobrá duše, která mě udá a přijedou mě, stejně jako nedavno Huga, domů seřezat zakuklencí, jinak na Velikonoce určitě podříznu malou nevinnou ovečku a z jejich vnitřností si udělam voblek. Nebo voprcam mrtvýho krocana. Já fakt nevim, kam až todle může zajít.

Dodatkový číslo:
Ne že bych byl úplně lhostejný hovado a tvrdil, že kovit neni, dokonce velmi vážně beru na vědomí kolabující zdravotnictví, ale chránit se proti viru z číny čínským respirátorem, na kterým je doslova napsaný, že nevylučuje vystavení se riziku nákazy, nebo infekce, je to nezdravotnická polomaska a nemam jí používat při fyzickej aktivitě, to se mi trochu příčí. Nikomu samozřejmě nebránim ho nosit, to v žádným případě.

Mimochodem, u fšech výše zmíněnejch aktivit sem se vyskytoval s negativním testem, to jen tak pro pořádek.

pées: Tutim příspěfkem se na delší dobu vodmlčim, páč se pokusim vodstřihnout vod věcí, který mě serou. A sere mě toho hodně. Třeba ten slovenskej estébáckej zmrd, kterej má potřebu řitit stát jako firmu, serou mě jeho poručnící zkázy a chaosu Šprýmulou počínaje a učitelkou angličtiny Šilerovou konče, nebetyčně mě serou jejich chaotický restrikce, který nemaj ani hlavu ani patu. Sere mě ten pomstychtivej syfilitickej čurák na hradě i se svejma komoušskejma kámošema bez prověrek, kterej si ústavou pravidelně vytírá prdel. Sere mě, že 99% informací se týká mrtkovidu a politiky a nikdo už neni schopnej se bavit vo normálních věcech. Sere mě, že si nemůžu v Letenským chrámu zařvat: “Limberský, ty si hovado!”, ačkoli mam permici.

Sere mě, že z dětí vyrostou asocijálové, který se budou stranit kolektivu, protože jim přijde normální se vídat jenom onlajn. Taky mě sere, jak lidi fšemu rozumí, každej je odborník na fšechno (fčetně mě), ačkoli čerpá jenom z informací, který někdo někde na internetu vypustil. Ale ověřit zdroj informací, jestli dotyčnej pisálek nelže, to už nedokážem. Okamžitě máme na fšechno erudovanej názor, přitom víme úplný hovno. A to, že je internetovej svět plnej dezinformací, lží a polopravd, který rozdělujou lidi na jednu nebo druhou stranu barikády, mě asi sere ze fšeho nejvíc.
Sere mě eště spousta věcí, se kterejma nic neudělam, ale rodina je zdravá, já taky a furt mam svobodnou možnost volby. A tou volbou sem došel k rozhodnutí, že se pokusim vyhejbat sociálním sítím a vůbec internetu, vodkud na mě tydlety skurvený informace doslova stříkaj.

Chci ten čas promarněnej čtením článkům a hledáním pravdy radši věnovat rodině. Ta mě taky vopčas sere, ale já jí úplně stejně, takže je to vyrovnaný. Teda neni, protože víc seru já rodinu, ale toe fuk. Prostě radši kormidlo vosudu nachvilku votočim jinam, než abych se užíral tim, jak se svět fprdel vobrací a budu číst kníšky. Čtyřlístek mě hodně bavil.

Ale nebujte nic, až přijde ten správnej čas, zase vo mě bohugel uslyšíte 🙂

Buďte zdrávi a gdyš uš, tag hladkej průběch přeju!

Komentujte

avatar
  Upozornění na nové komentáře  
Upozornit na