Dneska zabrousíme trochu do našeho soukromýho života. Snad se moje žena neurazí, páč ftutom vyprávění bude hrát hlavní roli.
To máte tak. S narozením potomka se postupně z intimního života vytratí romantika. S příchodem druhýho potomka se vytratí i ten intimní život. Děti totiž mají v mozku zabudovanou automatickou sirénu, která začne houkat a kvílet ve chvíli, kdy se k sobě rodičové přiblíží a chtějí si třeba dát jenom vášnivý polibek. Nedejbože aby pomysleli na seks. To se pak dítěti něco ošklivýho zdá, nebo ho bolí bříško, nebo se chce jenom pomazlit. Rozhodně se vždycky, ale úplně vždycky najde něco, co jistojistě překazí náznak romantiky. Pokusy vo zavírání se na rychlovku v koupelně definitivně ztroskotaly ve chvíli, kdy se Malina krom bušení na zamčený dveře a hejkání „Co tam děláte?“, naučila kuchyňským nožem odemykat zvenku takovej ten jednoduchej hajzlzámek s drážkou. Netušil jsem, že se mi před záchodem bude v budoucnu hodit padací most a příkop s hladovýma krokodýlama a lvama. Holt smůla a žádná láska.
Čas vod času se ale poštěstí, že si díky úžasnej paňmamince Milušce můžeme dovolit naplánovat se ženuškou romantickou chvilku a zažehnout plamínek vzájemný touhy. Většinou to ale dopadne tak, že se deme někam do dobrý putyky nažrat bez řvoucích paňárů. Tam pak ze zvyku rychle vdechneme večeři, dokud děti neřvou (zvyk je železná košila) a jdem se domů natáhnout do peřin, kde bleskově usnem.
Tentokrát přišla nabídka na celej volnej víkend. Teda my sme si ten víkend trochu vyplakali, ale Miluška ví, že narozdíl vod dětí ve školce, může ty naše při zlobení, nebo někdy jen tak podle chuti a nálady vopčas zmlátit, takže s nima víkend fpohodě přežije.
Při tej příležitosti sem naplánoval něco nóbl, fakt se jakoby rozšoupnul a vobjednal krásnou roubenku na Kokořínsku, uprostřed skalních útvarů, na samotě, se saunou a vířivkou. Paní majitelku sem požádal příjezd eště vyšperkovat připraveným vychlazeným šimpaňským s džahodama, pugétem růží, aby ta romantika byla vopravdu v topíčku a Zuska vorosila gaťky jen co vystoupí z auta. Stačí votevřít dveře, člověk bude na procházce a zakopávat vo skály s nádhernýma výhledama. Pak vytáhnu gril, hodim na něj kus krávy, naplnim Zusce vyhládlej žaludek, rozžhavim jí v sauně, uvolnim ve vířivce, načež bude už čtyřikrát hotová a já si pak klasicky vodbydu svý dvě minutky brutální zvířecí divočiny a takle to budem vopakovat……. no, eště jednou bych to určitě zvládnul. Zas takovej břídil nejsem, abych nemoch dvakrát za víkend.
No prostě příprava byla naprosto precizní. Stačilo jenom půl roku počkat na termín, před vodjezdem voholit věnec, protože neni nic nechutnějšího, než když při rimmingu uvízne chlup mezi zubama. To bych se poblil.
Celá příprava vzala za svý během pár minut, kdy si Vesmír řek, že už se dlouho pořádně nezasmál. Malinu přivedla pančelka ze školky s horečkou a nateklou tváří. Tři dny běhání po nemocnicích. Zánět příušní žlázy. Šly na mě mdloby. Na Zusku taky.
Pár dní před vodjezdem. Jenže nemocný dítě se vraždí hůř než zlobivý, takže se romantickej víkend ruší a vo vrácení peněz si můžu nechat zdát, stejně jako vo brutálním koitu za zvuků divočiny a padajícího kamení.
Jenže ani vesmír to neměl se smíchem a popadáním za břicho tak jednoznačný, páč paní majitelka na zprávu vo stornování pobytu reagovala velice fstřícně a nabídla další termín hned za dva tejdny s tim, že se náhodou uvolnil. Nebo pak na podzim naskledanou. Samosebou bereme bez váhání další volnej termín, rušíme veškerý plány a Malinu s Matesánkem pro jistotu zavíráme na celý dva tejdny do pokojíku a k jídlu jim strkáme pode dveřma palačinky a lívance, aby náhodou někde nepřišli do kontaktu s bacilonosičem a nenakazili se.
Znovu depiluju celýho Picha, tankuju plnou a v jednu hodinu středoevropskýho času předáváme děti Alče, která satany pohlídá, než Miluška skončí ve školce.
Jakmile zaklapnou dveře, nic nebrání nastartovat dodávku a valit sotopadenást kilometrů vahodině směr Kokořínsko. Ve čtyři dorazíme na místo. Brutálně chčije a než předběhneme z auta tři metry do roubenky, sme totálně mokrý. Hele, plán, že bude Zuska vlchká jen co vystoupí z auta, ten vyšel, ale myslel sem to trochu jináč. Nevadí, přeskočíme procházku a grilování a pudeme rovnou do sauny.
Šáňo a květiny Zůzu samozřejmě dostanou na kolena a už lačně otvírá ústa, nicméně před paní domácí neni vhodný se hned pouštět do větších akcí a radši počkáme, až odejde. Rozžhavim saunu, napustim vířifku a už hambatý provozujeme welness. No a tady to začne bejt zajímavý. Vesmír si totiž řek, že když se nezasmál před dvěma tejdny, vynahradí si to teď i s úrokama. Pičus.
Venku přestalo pršet a roubenkou zavanul odér mokrý, neposekaný louky plný květů.
„Pojď, půjdem ven na krátkou procházku.“ ševelila mi Zuska do ucha, zatímco já měl plnou hlavičku starostí, jak oddálit ejakulaci aspoň do začátku pohlavního styku.
„Do kundy!“ vypadne ze mě zbožný přání a nadávka najednou. „Samozřejmě, miláčku, jak si přeješ.“ vopravim se hned vzápětí nechtěje pokazit plány. Hodíme na sebe nějaký oblečení, nazujem boty a jdeme. Maximálně po stopadesáti metrech Zůza vykřikne, vystřelí levou nohu vzhůru k nebesům, sedne si na pravou, načež se začne válet v blátě sem a tam jako divoký prase, který právě vobjevilo ráj. Už se úplně chystam, jak začnu řvát smíchy, plácat se do stehen a utírat slzy, ale Zusky bolestivá grimasa nevěstí nic dobrýho. Kotník velikosti pomeranče už vůbec ne.
„No a doprcal si.“ slyšim Vesmíra, jak řve smíchy, plácá se do stehen a utírá slzy. Zmrd jeden zasranej!
Protože se Zůza nemůže ani postavit, jdu pro auto a aspoň trochu se tomu držkopádu směju, abych z tý skurvený situace aspoň něco měl. Dovezu jí k chatě, vynesu do pokoje a uložim do křesla.
Večer je samozřejmě jakejkoli pokus vo milování nepřijatelnej, protože při sebemenším pohybu Zuska heká jak na lesy, ale trochu jinak, než bych chtěl a věřim, že i ona chtěla. Našteluju jí křeslo s židlí pod nohu s výhledem na louku a gril, naleju šimpaňský proti bolesti a konzumujeme. Konzumujeme a povídáme dlouho do noci. Vlastně zjišťujeme, že je super, jak si i po sedmi letech nelezeme na nervy (vopčas jo a dost, ale celkově vzato je to fpohodě a krásný), máme si vo čem povídat, dokážem se jeden na druhýho usmívat jen tak a dělat nejapný humory, který sou tak brilantní, že jim rozumíme jen my dva. V sobotu chčije, tak griluju v dešti, posloucháme kvalitní hudbu a vůbec je nám dobře. Občas vodnesu Zůzu vychcat, páč se beze mě fakt nedostane nikam.
Nedokáže chuděra ani skákat po jednej noze, páč jí v kotníku dost škube. Joo, taky mě napadlo jí přivázat k posteli a normálně jí naložit, co se do ní vejde, ale prcat krypla neni fér, i když je vzrušující, že nesouhlasí. Je to její první vážnější úraz a je v šoku. Šok a šuk sou dva hodně rozdílný sporty. Holt mastíme karty. Tolik partií prší, jako za tendle romantickej víkend, sem vživotě nehrál. Jestli bude někde někdy nějakej turnaj v prší, jedu se zúčastnit a vyhrát. A co víc, prší by se mohla naučit i Malina a zdokonalovat mě v nepředvídatelnejch tazích soupeře. Budu mistr světa v prší. Něco jako Ibrahimovič v kartách.
Jak praví klasik – prcání je pro děcka. My bohatý jezdíme na roubenku hrát karty.
V neděli konečně Zůza mamině přizná barvu a oznámí jí, co se stalo. Na oplátku Miluška přizná, že Malina vod pátku leží v horečkách a Matesánek pro změnu vod dnešního rána. Už se těšim, až budu na OČR s dvouma dětma a menstruující manželkou.
No a protože celej tudleten článek vzniknul při čtyřhodinovým čekání na urgentu na chirurgii, doplnim ho vo nějaký Zusky komenty.
Z ordinace se ozývá hlasitej smích a hlahol.
„Co tam dělají zmrdi? Se smějou, místo aby, mě vošetřili!“
Sestra marně vyvolává paní Krauzovou.
„Paní Krauzová tady neni píčo, ale je tady paní Šilingrová, ta už by chtěla jít na řadu!“
Konverzace během dvou hodin čekání.
„Kolik těch čuráků je eště před náma?“
„Dopíči, už mě to tady sere. Se mi ta noha dřív sama zahojí, než mě vezmou do ordinace.“
„Já na to jebu. Vodvez mě domů.“
„Tyvole, Vacek přišel až po mě a už de domů čurák jo? Jakto? Doktorovi vykouřil péro, nebo co?“
„Tyvole, já tu něco rozbiju. Někomu dršku.“
Podotýkám, že moje krásná a laskavá žena, narozdíl vode mě, takhle nikdy nemluví, ale holt úraz a stresující nemocniční prostředí udělá svoje.
Když začala řvát, že až se jí uzdraví noha, přijde je sem nakopat do prdele, vodvez sem jí i s kryplkárou do kouta na hanbu, kde si nahlas pšoukla. To taky nikdy nedělá. Snažila se tvrdit, že se jí vodlepilo stehno vod koženky na kryplkáře, ale co si budem povídat, byla to bohapustá lež.
No nic, hele, po třech a půl hodinách jdem na řadu, tak já končim. Musim tu hysterku vodvézt do ordinace.
Tak čusíčeeek a romantice třikrát zdar. Teda zmar.
Pées: Fakin! Má to zlomený! Šest tejdnů bude ležet jak lazar a budu mít děti na hrbu. Vo koitu si taky můžu nechat jenom zdát. To se buď zabiju, nebo ze mě na konci léta bude eunuch a karetní kuozelník.
Kurva píča nasrat s romantikou!
Komentujte